MO ZNAK.png
OM.jpg

Moravané Bystrc

Tisková zpráva ze slavnostního vyhlášení Deklarace moravského národa 19.12.2016 na Velehradě


V pondělí 19.12.2016, v den 50. výročí přijetí Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech Valným shromážděním OSN, ve kterém je všem národům zajišťováno právo na sebeurčení, vyhlásili zástupci občanů moravské národnosti na památném Velehradě Deklaraci moravského národa.

Po 25 letech od sčítání lidu, ve kterém se občané České republiky poprvé oficiálně přihlásili k moravské národnosti a v průběhu kterých byla ze strany oficiálních institucí v České republice ignorována jejich národní a zemská identita, dochází současná generace Moravanů k poznání, že není jiné cesty k obnovení samosprávy Moravské země, než se dát cestou prosazení práva moravského národa na sebeurčení.

V Deklaraci moravského národa jsou uvedeny dva základní požadavky - požadavek novelizace zákona o národnostních menšinách, ve kterém budou vedle občanů české národnosti uvedeni také občané moravské národnosti jako příslušníci většinového národního společenství v České republice - v návaznosti na schválení požadované novelizace zákona č. 273/2001Sb. požadavek následné přijetí takových legislativních úprav, které umožní vznik politicky autonomní Moravské země v rámci České republiky

Mluvčími Moravské národní iniciativy byli zvoleni:

doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. z Brna kontakt: advokat@zdenekkoudelka.cz, mobil 774 915 919.

Ing. Pavel Dohnal z Hluku kontakt: p.dohnal@email.cz, mobil 731 495 630

Informace o aktivitách Moravské národní iniciativy stejně jako text deklarace ke stažení a k podpisu budou od 1.1.2017 k dispozici na webových stránkách iniciativy www.moravskynarod.cz

Přílohou tiskové zprávy je text Deklarace moravského národa
Deklarace moravského národa.jpg
Deklarace moravského národa.jpg
Americké prezidentské volby opět ukázaly, kam vede to, když o volebních výsledcích rozhodují peníze. V případě Spojených států jde řádově o miliardy dolarů, jež byly utraceny na předvolební kampaň. Může se za takové situace prosadit kandidát občanské společnosti, který nepatří mezi vyvolené? Nebo naopak, je div, že takový systém jako dva hlavní kandidáty vygeneruje miliardáře a manželku bývalého prezidenta? Jak blízko mají asi tito dva politici k obyčejným lidem? A jak je možné hovořit o „soutěži“, když kandidátka za Stranu zelených Jill Steinová měla 40 000krát nižší rozpočet na předvolební kampaň než Hillary Clintonová?

Takovéto poměry známe velmi dobře i z České republiky. A stejně tak dobře známe i ideovou prázdnotu privilegovaných politických subjektů, které se ji snaží zakrýt nic neříkajícími frázemi nebo bombastickou a často velmi nevkusnou rétorikou. Tak je nutno hodnotit i Donalda Trumpa. Jeho zvolení neznamená žádný převrat (jak se Trump tváří a jak tvrdí mnozí jeho protivníci), naopak je to logický důsledek systému, kde ty nejdůležitější otázky nejsou pokládány a kde jsou ideje (nebo jejich absence) překryty pečlivě naaranžovaným cirkusem.

Co výsledek prezidentských voleb v USA může znamenat pro Evropu, dosud nevíme. Jisté však je, že by pro ni bylo mnohem výhodnější, pokud by dokázala sjednotit svou zahraniční politiku a přestala být v mnoha ohledech na Spojených státech závislá. Toto sjednocení přitom není možné, pokud základem Evropské unie zůstanou tzv. národní státy. Jejich zahraničněpolitické tradice a stereotypy jsou totiž rozdílné a často výlučné, což je nejviditelnější u větších států s velmocenským postavením a historií. Národní státy měly na sjednocení evropské zahraniční politiky více než 60 let a neuspěly. Mnohem přirozenějším a méně konfrontačním základem evropské integrace jsou podle nás regiony a země. Ty nejsou zatížené vzájemnými válkami, šovinismem, ambicemi, pochybnými spojenci v rozvojovém světě či vojensko-průmyslovým komplexem navázaným na vládnoucí vrstvu národních států.

Pokud se tedy obáváte Donalda Trumpa, Hillary Clintonové nebo jakéhokoli jiného amerického politika z tamní republikánské či demokratické strany, požadujte emancipaci regionů v EU – a v jejím rámci obnovení samosprávy Moravy a Slezska.
Kam dál?
Zamýšlím-li se nad vývojem naší společnosti posledních let, stále častěji pociťuji návrat studenoválečnického myšlení doby mého dětství. Ikony průměrnosti Václav Klaus a Miloš Zeman se spolu se svými nohsledy předhánějí v tom, ke kterému z vůdců Ruska, USA nebo Číny se budou lísat a tulit vášnivěji, což vydávají za suverénní národní politiku. Takto jsem si listopad, který v sobě nese naději roku 1989 i zmar roku 1939, nepředstavoval.

Mrzí mě, s jak přitažlivou a nezodpovědnou lehkostí se lidé dopouštějí oslabování naší pozice v Evropské unii, kterou (jistě nedokonalou) mylně vnímají jako příčinu veškerých našich potíží, což podporují mýty o zakřivených banánech či přebujelé byrokracii, aniž by si všimli půl milionu státních zaměstnanců ve vlastním státě. Zatím nedomýšlí, že pokud si rychle nevytvoříme silnou společnou evropskou obranu, bude to jejich poslední svobodné kritické vyjadřování se ke společenským záležitostem na velmi dlouhou dobu.

Společenská smlouva mezi občany a jejich státem má smysl pouze tehdy, je-li pro občany výhodná. ČR je pro mne hodnotou pouze tehdy, zajišťuje-li mi moje občanská práva. Jako občan své obce tato práva zatím pociťuji. Jako Moravanovi mi ČR zločinně upírá práva na moravskou zemskou samosprávu a útočí na moravskou identitu obecně. Pražský centralismus rozhodně není příkladem efektivní a spravedlivé státní moci. A pokud ČR selže v roli ochránce naší bezpečnosti a civilizační příslušnosti, když i kvůli absenci účinné obranné a zahraniční politiky ČR slábne NATO i EU, pak není důvodu tuto společenskou smlouvu obnovovat. Zvlášť v situaci, kdy někteří ústavní právníci chtějí z občanského státu složeného z Moravy, Slezska a Čech udělat národní stát Čechů.

Ondřej Hýsek, předseda politické strany Moravané
OH.jpg
Moravané nesouhlasí s plánem vlády zavést silniční daň pro majitele všech osobních vozidel. Domníváme se, že vláda k tomuto kroku nemá mandát. ČSSD ve svém programu před volbami v roce 2013 o něčem takovém neměla jediné slovo. To samé platí o programu ANO, které navíc hovořilo o tom, že „Další zvyšování daní je nepřípustné“. Ani slovo o zavedení silniční daně pro všechny majitele automobilů nemá ve svém předvolebním programu z roku 2013 ani KDU-ČSL.

Připomínáme, že člověk, který si u nás ze svých zdaněných příjmů koupí auto, při koupi vozidla platí DPH a při čerpání pohonných hmot platí více než polovinu ceny jako spotřební daň. A to se ještě příští rok mají zvyšovat poplatky za STK.

Ptáme se, co za všechny tyto odvedené peníze u nás majitel motorového vozidla má – a nemyslíme tím přejmenování rychlostních silnic na dálnice, které vláda chystá, nýbrž reálné kroky, jako je výstavba dálnic v úsecích Otrokovice – Břeclav, Opava – Ostrava, Brno – Moravská Třebová (nebo Svitavy) či Hulín – Střelná, jako jsou silniční obchvaty obcí, které chybí téměř v každém moravském či slezském městě, jako jsou strategické stavby typu tunelu pod Červenohorským sedlem či jako je vyřešení problému kamionové dopravy, která přetěžuje naši dopravní infrastrukturu. Další havárie kamionu na železničním přejezdu – tentokrát ve Frýdku-Místku – ukazuje, že se už dávno mělo jednat. 

Pokud by vláda zavedení silniční daně pro všechny majitele automobilů skutečně schválila, znamenalo by to podle našeho názoru nejen finanční zátěž pro naše občany, ale také to, že vládní strany před volbami zamlčely své skutečné úmysly voličům.
Ondřej Hýsek, předseda Moravanů, vystoupil v České televizi

Je podle Moravanů návrh rozpočtu měkký a rozhazovačný, nebo málo ambiciózní?

Mohl by být schodek nižší než 70 mld.?

Je růst ekonomiky 2,5 % reálný?
Obsahuje návrh rozpočtu dost prorůstových opatření? Jaká navrhují Moravané?
Neměly by se v době, kdy se daří, hledat cesty ke snížení státního dluhu?

Rozpočet počítá s 3% růstem platů hasičů, učitelů, policistů, zdravotníků či úředníků nebo s výdaji souvisejícími s aktuální migrační vlnou. Prioritou je dostavba páteřní dopravní infrastruktury a zvýšení výdajů na výzkum a vývoj – je to správně nastaveno?
K americkým prezidentským volbám
Americké prezidentské volby opět ukázaly, kam vede to, když o volebních výsledcích rozhodují peníze. V případě Spojených států jde řádově o miliardy dolarů, jež byly utraceny na předvolební kampaň. Může se za takové situace prosadit kandidát občanské společnosti, který nepatří mezi vyvolené? Nebo naopak, je div, že takový systém jako dva hlavní kandidáty vygeneruje miliardáře a manželku bývalého prezidenta? Jak blízko mají asi tito dva politici k obyčejným lidem? A jak je možné hovořit o „soutěži“, když kandidátka za Stranu zelených Jill Steinová měla 40 000krát nižší rozpočet na předvolební kampaň než Hillary Clintonová?

Takovéto poměry známe velmi dobře i z České republiky. A stejně tak dobře známe i ideovou prázdnotu privilegovaných politických subjektů, které se ji snaží zakrýt nic neříkajícími frázemi nebo bombastickou a často velmi nevkusnou rétorikou. Tak je nutno hodnotit i Donalda Trumpa. Jeho zvolení neznamená žádný převrat (jak se Trump tváří a jak tvrdí mnozí jeho protivníci), naopak je to logický důsledek systému, kde ty nejdůležitější otázky nejsou pokládány a kde jsou ideje (nebo jejich absence) překryty pečlivě naaranžovaným cirkusem.

Co výsledek prezidentských voleb v USA může znamenat pro Evropu, dosud nevíme. Jisté však je, že by pro ni bylo mnohem výhodnější, pokud by dokázala sjednotit svou zahraniční politiku a přestala být v mnoha ohledech na Spojených státech závislá. Toto sjednocení přitom není možné, pokud základem Evropské unie zůstanou tzv. národní státy. Jejich zahraničněpolitické tradice a stereotypy jsou totiž rozdílné a často výlučné, což je nejviditelnější u větších států s velmocenským postavením a historií. Národní státy měly na sjednocení evropské zahraniční politiky více než 60 let a neuspěly. Mnohem přirozenějším a méně konfrontačním základem evropské integrace jsou podle nás regiony a země. Ty nejsou zatížené vzájemnými válkami, šovinismem, ambicemi, pochybnými spojenci v rozvojovém světě či vojensko-průmyslovým komplexem navázaným na vládnoucí vrstvu národních států.

Pokud se tedy obáváte Donalda Trumpa, Hillary Clintonové nebo jakéhokoli jiného amerického politika z tamní republikánské či demokratické strany, požadujte emancipaci regionů v EU – a v jejím rámci obnovení samosprávy Moravy a Slezska.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one